HODNOTENIE: *** MARCOVÁ KNIŽNÁ SRDCOVKA
"Čas od času se o sobě v novinách, časopisech nebo biografických poznámkách dovím, že jsem se - taktně řečeno - stal tulákem, abych mohl studovat sociologii. To je od životopiscu velmi hezké a ohleduplné, ale pravda je jiná. Stal jsem se vagabundem, protože jsem kypěl životem a v žilách mi vřela krev, která mi nedopřála pokoje. Sociologie přišla náhodně, tak jako se namočíte, když skočíte do vody. Vydal jsem se na cestu s velkým C, ponevadž jsem nemohl jinak: neměl jsem zkrátka mergle, a pak, nedovedl bych celý život sjíždět jednu šichtu. No, prostě, to bylo jednodušší než opak." (s.81).
Pre trampov (pozor, nemýliť si s "Trumpom") sa stal Jack London ikonickou, ba priam mýtickou postavou ešte v období Prvej Československej republiky, keďže stanovanie, čundre, kempovanie a posedávanie pri ohni bolo v tom čase veľmi populárne. Obraz dobrodruha a tuláka si vypestoval sám Jack London a nemalou mierou mu vypomohol aj Irving Stone svojim životopisným dielom Námorník na koni. Nech je ako chce, Jack London je oddnes fascinujúcou osobnosťou a je ťažké povedať, či je zaujímavejšia jeho tvorba alebo súkromný život. Napriek tomu, že zomrel ako štyridsať ročný, prežil toho toľko, čo väčšina z nás prežije za štyri životy.
Kniha Cesta píše o živote amerických tulákov z konca 19. storočia, ktorí cestujú naprieč Spojenými štátmi nákladnými vlakmi. Nie je to však idealistický obraz, London píše aj o problémoch, ktoré k takémuto spôsobu života patria. Zháňanie jedla, žobranie, naháňačka s posádkou vlaku, tvrdé väzenie, ktoré čakalo na tulákov, ktorých polícia prichytila flákať sa na verejných miestach. Ale aj vymýšľanie historiek, večný hlad a zima.
Sám autor sa zúčastnil v roku 1894 tzv. veľkého pochodu nezamestnaných, ktorý sa uskutočnil v čase veľkej hospodárskej krízy a tvoril ho sprievod pozostávajúci asi z dvoch tisícok mužov bez práce, ktorí na protest proti mizerným životným podmienkam cestovali naprieč krajinou.
Kniha je bohatá na slang, predovšetkým na typické tulácke výrazy, ktoré sú pre nás v podstate už skôr neznáme:
"1. Tratec lať.
2. Bengo brko.
3. Točna na suvel.
4. S -lajská levá.
5. Privát padlej.
6. Pila pro špekouny.
7. Bufec na role jen noční facha.
Číslo jedna znamená, že na hlavní třídě se dá úspěšně žebrat, čislo dvě, že policie nechává tuláky na pokoji, číslo tři, že mužete přespat v depu. Čtyřka je dvojznačná. Vlaky jedoucí na sever mužou být špatné, pokud jde o naskakování, anebo se v nich špatně žebrá. Pětka udává, že v soukromých domech nic nedostanete. Šestka, že pouze tuláci, kteří dělávali kuchaře, mužou v restauraci vyžebrat zbytky. Sedmá položka mi není jasná. Nevím, zdali je nádražní bufet vhodný na žebrání pro kohokoli pod podmínkou, že to bude v noci, zdali tam mají v noci žebrat jen bývalí špajzáci, nebo jestli každý, hobo kuchař nekuchař, se tam v noci muže přihlásit o rasovinu za mzdou v naturáliích." (s.69).
Viacerí literárni kritici, ale aj čitatelia, vidia v poloreportážnom diele Cesta predchodcu Kerouacovho beatnickeho manifestu Na ceste. Možno na tom niečo bude, v každom prípade pre mnoho Čechov a Slovákov sa stal Londonov román trampskou bibliou.
Osobne si myslím, že knihu už do istej miery poznamenal čas. Pôsobí ako surový, nevybrúsený diamant (určite autorský zámer), no je to v podstate taký nostalgický obraz starej (dobrej?) Ameriky, ktorá bola drsnejšia, mala bližšie k prírode a určite pôsobila čarovnejším dojmom, ako je tomu dnes. Skauti, trampi, tuláci, pokojne si pridajte hviezdičku navyše.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára