Zmocnil se mě pocit, jako bych se propadl do neiniternejších hlubin nicoty. Jako bych dopadl až na úplné dno bídy a sprostoty, pomineme -li možnosť náhleho úmrtí, bodu, ze kterého už nebudu schopen se vyškrábat kamkoliv výš, k jakékmukoliv jasnému nebo jistému cíly." (s.40). (Prežil som Buchenwald).
HODNOTENIE: **** (Buchenwald peklo na kopčeku)
Tým, že sa z Osvienčimu stal vyhladzovací tábor, tak v podstate zatienil všetky ostatné koncentračné tábory, v ktorých sa páchali identické zločiny. Flint Whitlock je bývalý dôstojník americkej armády, ktorý napísal trilógiu o koncentračnom tábore Buchenwald. Prečítal som druhý diel, ktorý vyšiel v českom preklade pod názvom Prežil som Buchenwald, zostavený z osobných spomienok jedného z väzňov -Louisa Grosa, osemnásťročného Francúza, odsúdeného za protištátnu činnosť počas okupácie.
Tretí diel, ktorý vyšiel pod názvom Buchenwald peklo na kopčeku (rovnako v českom preklade), opisuje koncentračný tábor od svojho vzniku (v roku 1933) až po obdobie, kedy sa stal turistikou atrakciou. Zatiaľ čo Prežil som Buchenwald je subjektívnym svedectvom jedného z mála väzňov, ktorým sa podarilo prežiť, Buchenwald peklo na kopčeku je poňatý viac ako literatúra faktu. Viaceré pasáže, ktoré opisuje vo svojich spomienkach Louis Gros sa potom objavujú aj v treťom diely. Louis Gros zvolil podobný štýl písania ako Rudolf Vrba v románe Utiekol som z Osvienčimu. Najskôr opisuje chvíle pred zatknutím, potom cestu vlakom do tábora, podmienky, ktoré vládli v tábore, tvrdú prácu v kameňolome, ostatných spoluväzňov, krutých dozorcov, krematória plné spálených tiel, prácu v továrni na výrobu zbraní, bombardovanie tábora, pochody smrti až po dlho očakávané oslobodenie tábora spojeneckými vojskami. Kapitola, ktorá najviac vystihuje hrôzy koncentračného tábora má názov Vlak z Osvienčimu. Gros nezabudol mená spoluväzňov, ktorí sa stali po vojne známymi a slávnymi. Napríklad Elie Wiesel - budúci nositeľ Nobelovej ceny, ktorý veľmi živo opísal svoje spomienky na Buchenwald. Grosovo svedectvo je nepochybne zaujímavé a pútavo podané, ale pokiaľ ste prečítali viacero kníh s tematikou koncentračných táborov, neprináša v podstate nič nové. Ak vás táto téma zaujíma, určite vás viacej nadchne Vrbov román Utiekol som z Osvienčimu. Tým nechcem povedať, že kniha Prežil som Buchenwald nestojí za prečítanie. Práve naopak. Je dôležité si tému holokaustu neustále pripomínať, lebo pomaličky vymierajú aj poslední pamätníci týchto tragických udalostí a ľudská pamäť má v povahe veľmi rýchlo zabúdať...
"Jedného dne k nám přišel nějaký Žid, tak neuvěřitelné vyhublý, že nám došla slova. Připadalo nám, že se tam před námi musí zhroutit. V tu chvíli kolem projeli pohřebáci s přinejmenším dvěma těly, pod plachtou na káře. Nevěřícně jsme zírali, jak se ten vychrtlý Žid rezolutně vydal ke káře a prstem pokradmu přejel po kole, aby setřel trošku černé kolomazi, a hned si ho lízl! To nás šokovalo tak, že jsme sedlouho nemohli probrat. Tak to tu ale chodilo." (s.103). (Prežil som Buchenwald).
Román Buchenwald peklo na kopčeku neopisuje len život v koncentračnom tábore, ale aj celú mašinériu a spôsob, akým fungovala nemecká armáda. Kniha začína výstavbou koncentračného tábora. Osobne ma najviac zaujali kapitoly Buchenwaldské beštie, Z ľudí sa stávajú beštie a Diablovi doktori, ktoré rozoberajú mená najväčších tyranov pracujúcich v Buchenwalde (Ilse a Karl Kochovci, Martin Sommer, Herman Pister, doktori Erich Wagner, Siegfred Handloser, Joachim Mrugowsky, Erwin Ding, Waldemar Hoven, Hans Eisele. Jeden z príkladov zvrátenosti, ktorá bola každodennou súčasťou tábora: "Vězeň Jacob Weber se tam dobrovolně přihlásil na pomoc s odstraňovaním škod. -Mou motivaci byla zvědavost, zajímalo mě, jak vypadal dum Ilse Kochové-, prohlásil. -Chtěl jsem vidět stínitko vyrobené z Hansovy kuže... Víte, musel jsem to vidět na vlastní oči. Ten pohled byl ještě horší, že jsem znal člověka, kterému to patřilo, když byl ještě naživu. Pod stínítkem byla noha lampičky vyrobená z lidské kosti a vedle jako ozdoba zmenšená lidská lebka. Materiál - ze kterého bylo stínítko vyrobené- vypadal jako papyrus, jako svytek Tóry. Byly na něm patrné malé dírky, ze kterých předtím rostli chlupy..." (s.221). (Buchenwald peklo na kopečku).
Za pozornosť stojí kapitola Buchenwald s.r.o, ktorá píše o obrovských výnosoch, ktoré mali firmy z otrockej práce väzňov. "Po září 1939, jak stále více tělesně zdatných mužu muselo narukovat a klesalo množství továrních dělníku, začaly si mnohé německé firmy od SS relativně levně (kolem pěti korun za pracovní hodinu v přepočtu na ceny v roce 2013) pronajímať vězně. Některé z těchto firem fungují dodnes: BMW, Volgswagen, Daimler - Benz, Ford, Opel (dceřiná firma General Motors), Messerschmitt, Heinkel, ocelárny Krupp, L.G. Farben, Bayer, Siemens, Kodak, Hugo Boss a spousty malých, meňe známých firem, jako například Schidlerova továrna na smaltované výrobky v polském Krakove." (s.163).
Kam až dohnala surovosť väzňov, ako otupovala ich city, o tom vypovedá nasledujúca ukážka: "Sevek Finkelstein z polského Piotrkówa Tribunalského vzpomíná, jak jednou šel táborem, když na něj z jiné části tábora jménem zavolal jeho otec. -Měl takovou radost, že mně vidí-, vypráví Sevek. -Objal mě a rozplakal se. Měl kousek chleba a dal mi ho. Otec vypadal strašně. Byl jenom stínem svého starého já, toho silného chlapa, ke kterému jsem tak vzhlížel. Vypadal zničeně a bezmocně a mně bylo strašne nepříjemné s ním být. Omluvil jsem se, že musím zpátky, a rychle jsem odešel. Zustal tam stát a díval se, jak odcházím. Nemohl jsem si dovolit cítit žádnou lásku, starost nebo obavy o svého otce, kterého jsem dříve tak miloval. Byl břemenem, které jsem na sebe nechtěl vzít. Už mi k ničemu nebyl." (s.184).
Flint Whitlock opisuje drsné podmienky, ktoré panovali v továrňach na výrobu zbraní, pri výstavbe železničných tratí a zdokonaľovaní supermoderných rakiet V1 a V2, ktoré už Nemci našťastie nestihli odskúšať v akcii.
Pomerne veľký priestor kniha venuje oslobodzovaniu tábora a príchodu americkej armády, ktorá bola v totálnom šoku z toho, v akom stave nacisti koncentračné tábory zanechávali: "Patton, kontroverzní bouřlivácký velitel americké 3. armády, přezývaný "Starej krvák" -dustojník, který kdysi své muže v bitvě povzbuzoval tím, že jim říkal, aby pásy svých tanku promazali vnitřnosti německých vojáku -neměl na to, co uviděl v Ohrdrufu, žaludek. -Poodstoupil do rohu a bylo mu hodně zle-, napsal 2. náměstek amerického ministra zahraničí Robert D. Murphy, který generály doprovázel." (s.329).
Autor kritizuje Spojené štáty, že napriek informáciám, ktoré prenikli z koncentračných táborov, proti nacistom nezakročili. Schovávali hlavu do piesku a s výnimkou niekoľkých súcitných fráz, vyslovených na adresu väzňov, nepodnikli na ich záchranu nič konkrétne.
Flint Whitlock priniesol podrobný pohľad na jeden z najznámejších a najhorších koncentračných táborov v dejinách. Zatiaľ čo kniha Prežil som Buchenwald je subjektívnou výpoveďou jedného z väzňov, Buchenwald Peklo na kopčeku je viac o faktoch a konkrétnych číslach. Nečítal som prvú časť trilógie - Buchenwaldské beštie, ale verím, že sa k nej časom dostanem. Výhodou je, že knihy na seba nenaväzujú, takže ich môžete bez problémov čítať ako samostatné diela. Pokiaľ vás zaujíma téma koncentračných táborov, holokaustu a nacizmu, určite by ste si nemali nechať túto trilógiu ujsť. Viaceré kapitoly vám vyrazia dych...
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára