pondelok 25. júna 2018

RECENZIA: Matt Haig - Väzeň času (Metafora, 2018)

HODNOTENIE:   ****                    JÚNOVÁ KNIŽNÁ SRDCOVKA

"Jsem starý.
To je prví věc, kterou vám povím. Pravděpodobně tomu nebudete věřit. Kdybyste mě viděli, asi byste si mysleli, že je mi kolem čtyřiceti, ale nemohli byste se mýlit víc. Jsem starý - ve smyslu starý jako strom nebo mlž zaděnka anebo renesanční obraz.
Abych to upřesnil: narodil jsem se před více než čtyřmi sty lety třetího března 1581 v ložnici mých rodiču ve třetím patře francouzského zámku, který býval mým domovem. Na tuhle část roku to byl teplý den a moje matka požádala chuvu, aby otevřela všechny okna." (s.11).    




"A stejně jako zemřít trvá jen chvilku i žít trvá jen okamžik. Jenom zavřeme oči a necháme zmizet včechny naše nicotné strachy. A potom, v tom novém stavu, zbaveni strachu, se zeptáme sami sebe: Kdo jsem? Co bych dělal, kdybych mohl žít bez pochybností? Kdybych se mohl zabavit strachu, že mne někdo podvede? Kdybych mohl žít bez obav, že mne někdo zraní? Kdybych mohl okusit sladké pokušení dneška, aniž bych myslel na to, jakou chuť bude mít zítra? Kdybych se nemusel bát toho, jak plyne čas, a o lidi, které mi bere? Co bych dělal? O co bych se zajímal? Jaké bitvy bych bojoval? Po jaké cestě bych se vydal? Jaké radosti bych si dovolil? Jaká vnitřní tajemství bych řešil? Stručne řečeno, jak bych žil?" (s.286). 

Tom Hazard, ako už bolo vyššie spomenuté, sa narodil v roku 1581 vo Francúzsku. Má teda viac ako štyristo rokov. Narodil sa v období, kedy sa ľudia ešte upaľovali za čarodejníctvo. Aj preto sa musel so svojou matkou neustále skrývať a utekať. Tom má tzv. anagériu, čo spôsobuje, že starne zhruba pätnásť krát pomalšie ako bežný človek. Aj keď by sa mohlo zdať, že je to dar, istým spôsobom je to skôr prekliatie. Napriek svojmu veku sa Tom zamiloval za celý svoj život len do jedinej ženy. Bola to Angličanka a volala sa Rose. Narodila sa im spoločná dcéra Marion, ktorú však Tom opustil, keď bola ešte malá, aby ju ochránil pred nebezpečenstvom. Marion totiž zdedila anagériu po otcovi a svet v tom čase ešte nebol pripravený prijať človeka, ktorý sa dožije takého vysokého veku. V roku 1891 Tom navštívi uznávaného psychológa, doktora Hutchinsona, ktorý dlho odmieta prijať teóriu anagérie (hoci sám je jej tvorcom), no napokon, pod ťarchou dôkazov, sa po rokoch podvolí. Lenže skôr ako začne s výskumom, niekto neznámy ho zastrelí. Tom sa na konci devätnásteho storočia zoznamuje s Agnes Wadeovou, ženou, ktorá pracuje pre utajený spolok Albatros, na čele ktorého stojí skoro tisícročný muž menom Hendrich. Tento spolok združuje všetkých ľudí, ktorí majú anagériu, aby ich chránil a zároveň im riadil životy. Bežných ľudí spolok pohŕdavo nazýva jepice (okrídlený druh hmyzu, ktorý žije len niekoľko hodín, čo je metaforou na obyčajných smrteľníkov). Tom začne pre Albatros pracovať, lebo verí, že spolok mu pomôžu nájsť jeho dcéru Marion. Jednou z podmienok, ktorú musel Tom pri nástupe do spoločnosti akceptovať bolo, že každých osem rokov z bezpečnostných dôvodov zmení identitu. Ďalšou podmienkou bolo, že sa nemôže zamilovať
.
Súčasnosť. Tom Hazard, výzorom štyridsiatnik, v skutočnosti takmer štyristo štyridsať ročný muž, učí na jednej z anglických základných škôl dejepis (veď koniec koncov kto by mohol ovládať dejiny lepšie ako muž, ktorý sa plavil na jednej lodi s objaviteľom Jamesom Cookom, hrával na javisku spoločne s dramatikom Williamom Shakespearem, opíjal sa s autorom Veľkého Gatsbyho Franncisom Scottom Fitzgeraldom...). Aj preto študenti jeho hodiny priam zbožňujú. Dokáže nadchnúť aj uzavretého študenta, outsidera Antona Campbella. Na rovnakej škole ako Tom učí aj atraktívna a inteligentná učiteľka francúzštiny, slečna Camille Claybrooková. Podmienka nezamilovať sa, začína mať odrazu vážne trhliny. Aby toho nebolo málo, Hutchinson poverí Toma neľahkou misiou, počas ktorej má nájsť svojho bývalého najlepšieho priateľa Omaieho (kedysi sa spoločne plavili na lodi s kapitánom Cookom) a prinútiť ho k spolupráci s Albatrosom. V opačnom prípade...

"Místa už nejsou pro lidi dúležitá. Místa nehrají roli. V současnosti jsou lidé všude přítomní jenom napul. Vždycky jsou přinejmenším jednou nohou ve velkém digitálním nic." (s.103). 

Príbehy, v ktorých sa cestuje v čase, môžem čítať alebo ich pozerať stále dookola a nikdy ma nemrzia. Len tak námatkovo: Návrat do budúcnosti (I, II, III), Donnie Darko, Osudový dotyk, Lásky časNa hromnice o hodinu více, Klik, Znovu 17, Prebudím sa včera, Zajtra vstanem a obarím sa čajom... Aj preto som si román Matta Haiga čitateľsky vychutnal. Tom Hazard je sympatická postava, ktorú si okamžite obľúbite. Bude vás sprevádzať naprieč dejinami a priblíži vám ich veľmi pútavým spôsobom. Príbehu nechýba humor, romantika, skvelé dialógy ani inteligentné zamyslenia o zmysle ľudského života. Trochu zbytočne akčný záver románu, ktorý inak plynie veľmi príjemným tempom. Štyri zaslúžené hviezdičky.        

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára