HODNOTENIE: **** FEBRUÁROVÁ KNIŽNÁ SRDCOVKA
"Jen tak z fleku mě napadají hned štyři duvody, proč chlastám.
Za prvé, jsem kreativní člověk, a všecko co vyplodím. až znepokojivě nesplňuje mý očekávání. Alkohol pomáhá neutralizovat pocit zklamání.
Za druhé je to muj zjev. Jsem vysokej, plešatej a nosím brejle se sklama tlustýma jako popelníky. Na fotkách vypadám jako sériovej vrah na útěku. Nebo laboratórní asistent doktora Mengeleho. Dŕív jsem prohlašoval, že trpím předčasným ústupem vlasu, ale teď, když je mi osmatřcet, nepředstavuje má plešatost žádnou velkou výjimku. Moje holá kebule patří k těm blyštivejm kabošonum, který snad ani nedokážou udržet jedinej vlásek. Protože mám skla brejlí tak tlustý, ani se neobtěžuju s nějakejma fajnovejma rámečkama. Kupuju si takový ty nounejm černý, jako nosí Clark Kent.
Za třetí jméno. Mý prostřední je Daniel. Danny Nixon, takhle mi říkají. Mužete hádat, jak zní mý křestní jméno, dám vám jeden pokus. Fotřík, skalní republikán, vždycky neochvějně zastával názor, že to byl na jeho hrdinu děsnej podraz, když ho donutili abdikovat. Ne, nejsme pokrevně spřízněný. A jo, uvažoval jsem, že si ho dám změnit. Představovalo by to ale až moc námahy. A navíc už jsem si na to jméno vlastně zvykl. Tak nějak se ke mně hodí.
A konečně piju, abych se vyrovnal se stresem, kterýmu jsem neustále vystavovanej. Vemte si třeba ten incident pár týdnu před Vánocema 2016. Ještě s jedným chlápkem ujiždíme pozdě po prázdní silnici na odlehlým předměstí San Francisca. V kufru mýho auťáku leží mrtvola. Aspoň doufám, že je dotyčnej mrtvej. Mám určitý pochybnosti. Ten borec, co řídí, vypadá neuvěřitelně klidně. Nervy z ocele. To já jsem na druhou stranu totálně rozhozenej. Studenej pot, třesavka, srdeční tep někde na úrovni kolibříka. Muj život je jedno fiasko za druhým. Je naprosto jasný, že zoufale potřebuju pořádnýho frťana." (s.5).
Danny pracuje ako štátny úradník. Napriek nie práve atraktívnemu vzhľadu a takmer nijakému majetku sa okolo neho motá pomerne dosť žien. Na dovolenke sa zoznámi s atraktívnou Abby, z ktorej sa však vykľuje podvodníčka, čo oberá starších ľudí o peniaze. Krátko po návrate z dovolenky dostáva Danny v práci výpoveď a je nútený prijať v podstate akúkoľvek pracovnú ponuku. A tak začne pracovať v jednej nočnej predajni potravín, ktorej majiteľom je direktívny Číňan. Tu sa zoznámi s náboženskou fanatičkou a chovateľkou mačiek v jednom - Wendy a šestnásťročnou, trochu divokou študentkou Oliviou. Kým s Wendy sa túži od začiatku vyspať, s Oliviou je to skôr o flirtovaní a narážkach (ich vzťah mi pripomína začiatok Murakamiho románu Kronika vtáčika na kľúčik, keď sa hlavný hrdina príbehu, Tóru Okada, dostane počas toho, ako hľadá strateného kocúra, pred dom šestnásťročnej študentky).
Danny sa aj svojou vinou dostáva do kadejakých komplikovaných situácii (napríklad keď bez dovolenia minie peniaze svojho kolegu, ktoré inkasoval z predaja jeho bytového zariadenia), otvorí si psychoterapeutickú kliniku, napriek tomu, že nemá na to potrebné vzdelanie a poskytuje pomoc kadejakým čudesným individuám).
Zúčastní sa pomaturitného stretnutia po dvadsiatich rokoch, na ktorom stretáva, okrem iných, aj svoju bývalú priateľku Moniku a najlepšieho kamaráta Owena. Monika sa medzičasom rozviedla a má dve deti a Owenovi nešťastnou náhodou obhorela tvár. Ani jeden z nich však nepôsobí nešťastne. Napriek nie veľmi radostnému životu existuje človek, ktorý je na tom ešte horšie ako Danny. Jeho meno je Tim Chapben. Tim je Dannyho bývalý kolega z práce, ktorý sa dostane do poriadnych problémov, keď si začne s neplnoletou dcérou zástupcu šerifa Grizzoffského. Zdá sa, že to bude boj na život a na smrť. Tim si pre istotu zbalí veci a padá preč, aby si zachránil aspoň holý zadok.
Danny zatiaľ premýšľa, ktorá z jeho známostí bude pre neho tá pravá. Alebo žeby ani jedna?
Najnovší román C.D. Paynea je najmä v prvej časti nabitý perfektným humorom, ktorý ma neraz dostal do kolien: "Prví brýle jsem dostal, když mi bylo devět. Byl to pro mě dost šok, když jsem zistil, že mají stromy taky jednotlivý listy. Do tý doby jsem si myslel, že to jsou velký střapatý koule, něco jako zelená cukrová vata." (s.16).
"Přivezte mi ji do servisu příští jaro, pokud vám bude furt jezdit, a já se na to mrknu. -
- Co myslíte tím, jestli mi bude furt jezdit? Říkal jste, že tři sta osmnáctka je skvělej motor! -
- Jo, je to dobrej motor. Jenomže týhle rachotině je skoro čtyricet. To už má pod kapotou spoustu najetej kilometru. Buh ví, kolikrát vám přetočili tachometr. -
Ta cordoba není o nic starší než já, Side. A pořád šlapu jak hodinky. -
Sid si mě změřil skeptickým pohledem. - Jasně, chtěl jsem říct, abyste mi jí přivezl do servisu, pokud vy tu ještě budete. -
Celý mě to tak rozhodilo, že jsem si od něho koupil další tři koblihy, který jsem spároval s litrovkou brandy." (s.35).
"Velká krize nastala před pár lety, kdy postavili ke všem vchodum strážný a detektory kovu. Sehnal jsem si placatku, co vypadá jako foťák. Teď si všichni strážní myslí, že jsem vášnivej fotoamatér. Jeden si mě chtěl najmout na svoji svatbu, ale odmítl jsem s vysvětlením, že muj styl s romantickýma oslavama zrovna nesouzní. Rád to střídám: jeden den tequila, další gin, občas lacní skotská." (s.37).
Daniel Danny Nixon je taký optimistickejší typ Hanka Chinaskiho, ktorý sa snaží preplávať životom, dostať ženskú do postele, vyhnúť sa problémom (čo sa mu absolútne nedarí), uhnúť si z fľaše kvalitnej whisky a nájsť spôsob ako sa dostať k peniazom, pokiaľ možno, čo najmenej pracným spôsobom. Dokáže sa aspoň trochu zmeniť? Pomôže mu v tom niektorá z vyššie spomínaných žien? Alebo nejaká úplne iná? A dokáže sa vôbec zmeniť?
Danny je napriek svojim mnohým nedostatkom veľký sympaťák, ktorému sa proste nedá nefandiť. Možno preto, že odkrýva viacero našich nedostatkov. Príbeh nie je žiadna divoká rieka, ktorá sa rúti strmhlav dole, je to skôr pohodová, príjemná jazda, ktorú si určite vychutnáte. Za každou kapitolou (s výnimkou jednej) nájdete Dannyho poetickú vsuvku, ktorá je plná humoru a "životnej múdrosti":
"Dokud je ti sedmnáct
Toužíš po tom třikrát denně
Vždy rád do všech světa stran
Rozesíváš svoje sémě
Pětadvacet to je věk,
Na manželské nemravnosti
Třikrát týdně bez řečí
Plníš svoje povinnosti
Když oslavíš čtyřicet
Sotva třikrát do měsíce
Dopřeješ si malý šťouch
Pokud dojde slivovice
Sedmdesát na krku
Ekvivalent hladomoru
Možná třikrát do roka
Postavíš ho dopozoru" (s.36).
Pochvala smeruje aj ku grafickej podobe knihy (obálka je skvelá) a rovnako tak musím vyzdvihnúť veľmi kvalitný český preklad.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára