HODNOTENIE: ** NAŠA (HISTÓRIA) OSMIČKOVÁ
"Esesman opětuje jeho úsměv. Tak vy máte žízeň! Obrátí se k vězňum, kteří sbírali šperky, někam je odnesli a vrátili se s čepicemi na hlavách. Pŕineste pánovi trochu vody. Vězňové opět odcházejí a vracejí se s plným kbelíkem. Postaví ho na zem. Zdvořilý vídeňský Žid se rozhlíží, hledá hrnek. Musíte se napít z vědra, říká esesák a dává znamení oběma vězňum. Ti chytnou muže pod pažemi, ohnou mu krk a strčí mu hlavu do vody. Muž se pokouší vymanit, kope, zapře se nohama. Pomalu se zklidňuje. Jeho tělo ochabuje. Vězňové ho pustí a ustopí stranou. Tělo se zhroutí na zem. Má ještě někdo žízeň? ptá se esesman." (s.73).
Príbeh odohrávajúci sa prevažne v Osvienčime. Jedna žena natoľko miluje svojho muža, že sa rozhodne, že ho za každú cenu odtiaľ dostane...
Veľké množstvo postáv a až príliš veľa kratučkých kapitol. Učebnicový príklad toho, keď forma totálne zabije obsah. Emocionálne ma kniha úplne minula, v tom množstve postáv som si nestihol vytvoriť vzťah ani k jednej z nich. Osobne mám veľmi rád tému druhej svetovej vojny a s tým súvisiace záležitosti, no toto útle dielko sa mi absolútne rozsypalo pomedzi prsty. Asi treba ešte dodať, že udalosti a postavy vychádzajú zo skutočnosti a všetko, čo je v knihe uvedené, je údajne pravdivé.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára