"Videli své oběti v tváří v tvář. Jejich kamarádi už zastrelili všechny Židy, kteří byli považováni za příliš slabé, aby mohli být deportováni, a oni sami se pak celé hodiny pomoci brutálních prostředku snažili zabránit svým obětem v útěku z vlaku, a tudiž i před plynovými komorami, které na ně čekaly v Belzecu. Nikdo z mužu, kteří se zučastnili vyše popsaných událostí, nemohl mít sebemenší pochyby o tom, na čem se podílí, totiž na programu masového vraždění, majícího za cíl vyhlazení haličských Židu.
Ale jak se z těchto mužu stali masoví vrazi? Co se dělo v jejich jednotce, když poprvé zabíjeli? Měli vubec nějakou možnost volby a jak reagovali? Co prožívali, když zabíjení trvalo celé týdny a měsíce?" (s.42).
Čo sa musí stať, aby sa obyčajní muži, ako vy alebo ja, zmenili na poslušnú skupinu zabijakov? Na túto otázku hľadá odpoveď profesor pôsobiaci na washingtonskej univerzite, ktorý vo svojej historicko psychologickej štúdii podrobne analyzoval 101. záložní policajní zbor asistujúci pri konečnom riešení židovskej otázky na poľskom území.
"Stručně řečeno, zásadním problémem není vysvětlit, proč obyčejní Němci jako příslušníci národa od nás zcela odlišného formování kulturou, která jejich myšlení a chování zužovala pouze na to, aby si přáli stát se vykonavateli genocidy, horlivě zabíjeli Židy, jakmile se jim k tomu naskytla příležitost. Zásadním problémem je vysvětlit, proč obyčejní muži - formování kulturou, která měla své zvláštnosti, ale přesto byla součástí hlavního proudu západních, křešťanských a osvícenských tradic - za určitých okolností prováděli nejextremnejší genocidu v dějinách lidstva." (s.188).
101.záložní policajní zbor dostával príkaz k likvidácii Židov priamo od Goringa. Za priebeh celej akcie bol zodpovedný major Trapp, psychicky labilná osobnosť. Nie všetci prijali rozkaz s nadšením. Boli takí, ktorí likvidáciu odmietali (Bauchmann), ale našli sa naopak aj takí, ktorí si situáciu doslova užívali (nadporučík Gnade.). Veliteľ Wohlauf simuloval podlomené zdravie, aby sa vyhol zabíjaniu, zostával celé mesiace ležať na lôžku. Gustav Michaelson spoločne s Hoffmannom spočiatku vzdorovali, no postupne sa stali poslušnými ovečkami, ktoré plnia príkazy dané zhora.
Józefów, Lomazy, Serokomla, Talcyn, Parczew, Kock, Lublin, Majdanek... všade tam prebiehali masové popravy Židov (celý zoznam území, na ktorých sa popravovalo, nájdete v prílohách knihy).
Paradoxne, pre mňa, bol najzaujímavejší doslov knihy, v ktorom autor polemizuje s historikom Danielom Jonahom Godhagenom. Browning vo svojej argumentácii poskytuje množstvo zaujímavých faktov, odhaľuje výsledky vedeckých experimentov a prepája ich s psychologickými teóriami.
Veľmi užitočná kniha, ktorá vás skôr či neskôr donúti položiť si dve otázky: Ako mohli niečo také urobiť? Ako by som sa zachoval na ich mieste ja?
"Seděla jsem jednou s manželem u snídaně na zahradě u našeho bytu, když k nám přišel jeden obyčejný příslušník jeho čety, strnul v pozoru a prohlásil: - Pane poručíku, ještě jsem nesnídal. - Když se na něho muj manžel tázavě podíval, policista pokračoval: - Ještě jsem nezabil žádné Židy." (s.111). svedkom dialógu bola manželka poručíka Branda
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára