RECENZIA: Boris Polevoj - Príbeh ozajstného človeka ( Sloboda, 1949)

HODNOTENIE:  ***        NAŠA (HISTÓRIA) OSMIČKOVÁ

"A Meresjev si vtiskl do paměti ta dvě slova: opravdového člověka. Nebylo možno ho nazvat výstižněji. V té chvíli celou svou vulí zatoužil stát se také opravdovým člověkem, jako byl ten, kterého právě odvezli na poslední cestu." (s.190). 

Nadporučík Alexej Meresjev je mladý letec sovietskej armády. Počas jednej z bojových akcií ho zostrelí nemecký pilot a on sa ocitá sám v mraze uprostred hôr. Trvá mu skoro dva týždne, kým sa mu podarí doplaziť do najbližšej dediny. Silné mrazy si vyžiadajú krutú daň. Meresjev musí súhlasiť s amputáciou nôh, lebo inak...:

" - Mám opravdu gangrénu? - tázal se místo odpovědi vyhaslím hlasem Alexej. 
Profesor zavadil zlostným pohledem o svuj pruvod, stojící ve dveřích, podíval se letci přímo do jeho velkých černých očí, v nichž se chvěl smutek a strach, a náhle pravil:
- Takové, jako jsi ty, je hřích klamat. Ano, je to gangréna. - " (s.115). 

"Rozhodující den nadešel. Při obchuzce Vasilij Vasiljevič dlouho ohmatával zčernalá, už úplně necitlivá chodidla, pak se zprudka vztyčil, pohlédl Meserjevovi přímo do očí a řekl: Řezat! - Zbledlý letec neměl kdy něco odpovědět, neboť profesor prudce dodal: - Řezat a žádné řeči, slyšíš? Jinak zdechneš! Rozumíš? -" (s.132). 

Napriek  tomu, že Meresjev príde o nohy, jeho odhodlanie opäť sadnúť do lietadla a bojovať proti nacistom, ešte narastie. Po amputácii je prevezený do Moskvy, kde sa o neho stará zdravotná sestra Zina, ktorá mu dáva súkromné hodiny tanca. Alexej si týmto spôsobom zvyká na protézy, ktoré mu nahrádzajú nohy. Hoci si to Zina nepripúšťa, do odvážneho a ctižiadostivého letca sa postupne zamiluje. Meresjev sa počas vojny stretáva s viacerými dôstojníkmi. Tankistom Gvozdevom, komisárom Vorebjevom, cynickým Burnazjanom, temperamentným Stručkovom... Často si spomína na svoju milovanú Oľgu, s ktorou začali spolu chodiť ešte pred vojnou.
Napriek výsmechu a odporu nadriadených sa Meresjevovi sen o návrate k lietaniu predsa len splní. Vytvorí tandem s mladým seržantom Petrovom a ich kúsky udivujú celú leteckú jednotku. Po nadporučíkovi Alexejovi Meresjevovi ostávajú po vojne dva nahusto popísané zošity, ktoré sa dostanú do rúk autora tohto príbehu. 

Keď si odmyslíme propagandistické vety, ktoré sú neodmysliteľnou súčasťou povojnovej sovietskej tvorby, potom môžeme román vnímať ako príbeh jedného  nezlomného pilota bojujúceho proti fašizmu:

Alexej viděl v mysli komisaře Vorobjeva, jeho mohutné oteklé tělo, žlutě se odrážející od bílých povlaku, a drobnou ženu nad ním v odvěké póze ženského hoře a vzpomněl na jeho neočakávané vyprávění o tom, jak rudoarmejci pochodovali pouští. 
- To byl opravdový člověk, bolševik. Dej Buh, abychom my oba mu byli podobni! - " (s.258). 

"Ale posloucheje, jak si to představujete, že budete létat bez nohou? To je směšná věc... To jakživ nikdo neviděl. A kdo vám to dovolí? - major si myslil, že před ním stojí nějaký fanatik, snad blázen.
Díval se úkosem na vzrušenou Alexejovu tvář, na jeho planoucí, trošinku šilhavé oči a snažil se mluvit co možná mírně. 
- Ano, to jakživ nikdo neviděl, ale uvidí - umíněně tvrdil Meresjev, vytáhl ze zápisníku výstřižek z novin zabalený do celofánu a položil jej na stul před majora." (s.281). 

Je treba počítať s tým, že román bol napísaný už pred viac ako sedemdesiatimi rokmi, preto spád príbehu na viacerých miestach pribrzďujú dlhšie opisy prírody a statické dialógy, ktoré sú miestami dosť patetické. Ak budete tieto skutočnosti akceptovať a zameriate sa v prvom rade na odvahu mladého letca, potom to určite bez problémov zvládnete.