RECENZIA: Kóbó Abe - Tvár toho druhého (Odeon, 2008)

HODNOTENIE:    ***

"Obličej netvora přivolává osamělost a osamělost dělá netvory." (s.57). 

Výbuch v laboratóriu zohaví japonskému vedcovi tvár. Napriek enormnej snahe lekárov sa im nepodarí prinavrátiť mužovi ľudskú podobu. Istý čas sa preto túla ulicami mesta s obväzom okolo hlavy, až kým mu nenapadne vytvoriť si vlastnú dokonalú masku. Je spokojný, dokonca po nasadení masky vyzerá o päť rokov mladšie ako pred nehodou. Nová tvár však zmení nielen mužov výzor, ale aj jeho správanie. Podlieha nadmernému sexuálnemu vzrušeniu a má potrebu zraňovať svoju manželku. Napokon jej zanechá tri zápisníky. Červený, šedý a biely, v ktorých sa jej snaží vysvetliť svoju zmenu nielen vonkajšieho výzoru, ale najmä vnútorného správania.

"Od oné události jsem začal pociťovat duvěrnou náklonnost k temnotě. Na mou věru, jak by bylo báječné, kdyby všichni lidé na světě v jediném okamžiku přišli o zrak anebo zapomněli, že existuje světlo! Rázem by nastal smír mezi veškerými "formami". Všichni lidé by vzali na vědomí skutečnost, že chleba je zkrátka chleba, ať má tvar trojuhelníkový či kulatý... Ano, i to malé děvčátko zdola by pak mohlo se zavřenýma očima naslouchat jen mému hlasu. A potom bychom se mohli třeba i spřátelit, jít spolu do zábavního parku, lízat zmrzlinu... Jenže prostě jen proto, že bylo světlo, děvčátko omylem usoudilo, že trojhranný chléb není chléb, nýbrž trojuhelník. To zpropadené světlo je síce samo o sobě pruhledné, ale všechny předměty, na které dopadne, činí zrějmě napruhlednými."(s.13).

Kóbó Abe je viacerými literárnymi kritikmi považovaný za japonského Franza Kafku. Abe si všíma  hlavne vnútorný vývoj postáv, jeho hrdinovia sú väčšinou nevýrazní, plachí jedinci, ktorí sa dobrovoľne stránia spoločnosti. Takto izolovaní potom žijú svoje životy, o ktorých takmer nikto netuší. Román Tvár toho druhého má minimum postáv (vedec, jeho manželka a správcova dcéra), takmer nijaký dej a len zopár dialógov. Na druhej strane nešetrí vnútornými myšlienkami, úvahami a zamysleniami. Nie je to jednoduché čítanie, v každom prípade však má niečo do seba. 

"To, co jsi nakonec považoval za masku, byla ve skutečnosti pravá tvář a to, co jsi považoval za svou pravou tvář, byla ve skutečnosti patrně maska. Ano, tak je to! " (s.201).