HODNOTENIE: *** KNIHA MESIACA DECEMBER
"Do vagonu jsme se vrátili za tmy, sněžilo, mrzlo, až praštělo. V Zabajkálí se mi dostalo dalšího poučení, že hranice tu není bod na mapě, ale škola! Žáci. kteří ji absolvují, se budou dělit na tři skupiny. První skupinu tvoří ti, kdo jen tiše zuří. Jsou to nešťastníci, protože tady ze stresu nevyjdou, pořád budou zuřit, šílet, rozčilovat se, trápit. Dřív než pochopí, že na skutečnosti, která je obklopuje, nemužou nic změnit ani zlepšit, sklátí je infarkt nebo mrtvice.
Druhá skupina bude pozorovat jak to dělají sovětští lidé a bude napodobovat jejich zpusob myšlení a jednání. Musí zvládnout umění smířit se s existující realitou a schopností čerpat z ní dokonce pocit jistého uspokojení. V takových případech nejvíc pomáhá prupovídka, kterou je nutno každý večer opakovat sobě i druhým bez ohledu na to, jak strašný byl den, který právě skončil: Raduj se z dnešního dne, protože tak dobře, jako bylo dnes, už nikdy nebude!
A konečně třetí skupinu tvoří ti, pro než je všechno především zajimavé, neobvyklé, neuvěřitelné, ti, kteří chtějí ten svět, pro ně dosud neznámý, poznat, prozkoumat, probádat. Ti se dokážou vyzbrojit trpělivostí a udržet si odstup (ale ne nadřazenost!) a klidný, pozorný, střízlivý pohled.
To jsou tři základní postoje, typické pro cizince, kteří se ocitli v Impériu." (s.34).
"Svět ohrožují tři metly lidstva, tři epidemie.
První metlou je nacionalizmus.
Druhou je rasizmus.
Třetí metlou je náboženský fundamentalizmus." (s.246).
Autor rozdelil knihu do troch častí:
"Prvé stretnutie (1939 - 1967)" - prvá časť, v ktorej si Kapuscinski spomína na vstup sovietskych vojsk do jeho rodného mesta v Polesí (dnešné Bielorusko) na svoju cestu po ľudoprázdnej Sibíri, do Zakavkazska a do stredoázijských republík. Jeho kroky viedli postupne cez Gruzínsko, Arménsko, Azerbajdžan, Turkmenistan, Tadžikistan, Uzbekistan.
V čase, keď vrcholil hladomor na Ukrajine, ktorý si podľa viacerých štatistík vyžiadal okolo 2 miliónov obetí (iné údaje hovoria o 3 - 6 miliónov) bolo v Moskve rozhodnuté o výstavbe Paláca sovietov, ktorému mala dominovať monumentálna socha Lenina (výška paláca vrátane sochy vodcu revolúcie mala byť 415 metrov a samotný palác mal mať okolo 150 poschodí). Už rozmery Leninovej sochy vzbudzujú údiv - dĺžka vztýčeného prstu (žeby prostredníka? poznámka recenzenta) 6 metrov, dĺžka chodidla 14 metrov, šírka ramien 32 metrov, váha sochy 6000 ton. Okrem toho sa predpokladal dovoz fajansových dosiek zo Španielska a majoliky z Florenicie. Väčšina vnútorného zariadenia mala byť dovezená zo zahraničia. Ešte raz. Tieto megalomanské plány boli schválené v roku 1933, keď na Ukrajine zomieralo milióny ľudí od hladu! Našťastie druhá svetová vojna tieto šialené predstavy nedovolila nikdy zrealizovať.
Druhá časť knihy sa nazýva "Z vtáčej perspektívy (1989 - 1991)" - autor absolvuje niekoľko ciest po Impériu, vracia sa k časom Lenina a Stalina bez ktorých je ruská minulosť nepredstaviteľná, Sleduje ako krajinu postupne preberajú z rúk komunistov mocní oligarchovia a mafia. Navštívi pracovný tábor v Kolyme, z ktorého už zostali len trosky. Spomína si na to, akým šialeným spôsobom chceli vtedajší predstavitelia krajiny zachrániť Aralské jazero. Plánovali vyhodiť do vzduchu pohoria Pamir a Ťan - Šan, čo by síce naplnilo hladinu vyschnutého jazera, no na to by potrebovali silu atómovej bomby a tie následky si len ťažko dokážeme predstaviť. Kapuscinski ukončuje druhú časť knihy postupným rozpadom Impéria. Do popredia sa dostáva problém s Ukrajinou. Autor v tomto období precestoval po krajine okolo 60 000 kilometrov.
Tretia časť má názov "Pokračovanie trvá (1992 - 1993)" Rozpad Ruska je dovŕšený, Gorbačov odstupuje a moc prechádza do rúk oligarchov. Začína sa spomínať meno Vladimír Putin (hoci zatiaľ len nesmelo) a autor sa v tejto častí zahrá tak trochu na prognostika. Jeho predpoveď je až mrazivo presná, dá sa dokonca povedať, že je obrazom súčasného Ruska. Stojí za to prečítať si ju.
Impérium je akousi kronikou jednej z najmocnejších krajín sveta. Kapuscinski opisuje moderné dejiny, no vracia sa aj hlbšie do minulosti. Veď inak to v prípade Ruska ani nejde. Je to v podstate cestopis s historickým presahom do minulosti a nahliadnutím do budúcnosti. Rusko, nech už máte naň akýkoľvek názor, nikdy neprestane fascinovať. A čítanie o ňom rovnako.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára