"Přednedávnem po své poslední cestě do Ruska, jsem si povídal s jistým význačným představitelem nešeho politického života. Zeptal jsem se ho, čo četl, a on mi odpověděl, že studoval dějiny, sociologii, ekonomii a právo. - A co krásnou literaturu, romány, divadelní hry, poezii? - zeptal jsem se.
- Ne, na to jsem nikdy neměl čas. Četl jsem spoustu jiných věcí, - odtušil.
Tak jsem mu pověděl: - Vážený pane, nedávno jsem se vrátil ze své třetí cesty do Ruska. Nevím jak dobře Rusum rozumím, zato jsem si ale naprosto jistý, že kdybych četl pouze knihy, o ruských dějinách, nikdy bych nezískal takový vhled do ruského zpusobu uvažování, jaký jsem získal četbou Dostojevského, Tolstého, Čechova, Puškina, Turgeněva, Šolochova a Ehrenburga. Dějiny nám s jistou nepřesností říkají, pouze co lidé dělali. Krásná literatura nám však sděluje, nebo se alespoň snaží sdělit, proč to dělali a co prožívají a jací byli, když to dělali.-
Muj známý zasmušile přikývl: - To mě nikdy nenapadlo. Ano, nejspíš máte pravdu. A já považoval beletrii za protiklad faktické skutečnosti." (s.80).
John Steinbeck bol veľkou osobnosťou nielen spisovateľskej scény, ale zároveň bol aj výborným novinárom a rešpektovaným komentátorom rôznych udalostí. Stačí spomenúť jeho najznámejšie diela: O myšiach a ľuďoch, Na plechárni, Ovocie hnevu, Na východ od Raja. Nositeľ Nobelovej a Pulitzerovej ceny. Viaceré jeho názory sa dodnes potvrdzujú a vyznievajú ako naplnené predpovede. Až je to niekedy ťažko uveriteľné: "Černoši se své rovnoprávnosti - podle zákona - nepochybně dočkají, možná ne tak brzy, jak by měli, ale dříve, než si myslí všichni pesimisté. Jenomže rovnoprávnost podle zákona je jen malým dílkem skutečné rovnoprávnosti. Jedním z nepříliš pěkných rysu lidské povahy je, že každý člověk chce na někoho koukat spatra, být lepší, tento rys je příznačný pro pocit nejistoty, a tak se zdá, že lidé si jako celek nejsou sami sebou příliš jisti. Cernoši se cítí být bílými ukřivděni, bílí v sobě zase mají hluboce zakořeněnou neduvěru, a nad tím vším se vznáší strach a neduvěra bílých vuči čenochum, dokud ve společnosti přetrvají byť jen stopy těchto pocitu, nemuže být skutečně rovnoprávnosti dosaženo." (s.46).
Prekladateľ knihy vychádzal z veľkého množstva autorových rukopisov, z ktorých sa snažil zostaviť nejaké súvislé dielo. Podstatná časť je venovaná Spojeným štátom a to dosť podrobne, aj preto bolo potrebné priblížiť predovšetkým tie témy, ktoré by pochopil aj európsky a konkrétne český čitateľ, ktorému je kniha určená. Titul O Amerike a Američanoch je rozdelený na niekoľko častí: 1. O Amerike a Američanoch, 2. Vojnový korešpondent, 3. Angažovaný umelec, 4. O písaní, 5. Miesta môjho srdca a 6. Priatelia. Osobne ma najviac zaujala hneď tá prvá (O Amerike a Američanoch). Tak ako Steinbeck úžasne vystihol povahu a zmýšľanie svojich krajanov, to sa len tak nevidí. A treba povedať, že ich nijako nešetrí. Rasový problém, hospodárska kríza, kriminalita, krvavá minulosť, nejasná budúcnosť, chamtivosť, atď. Pre čitateľa je určite pútavá aj kapitola O písaní, v ktorej sa Steinbeck podrobnejšie venuje svojej tvorbe, ale aj tvorbe svojich slávnych kolegov. V poslednej kapitole, pod názvom Priatelia, dominuje slávne meno výrobcu automobilov Henryho Forda. Naopak, kapitoly, ktoré som preskakoval, sa týkali správ z druhej svetovej vojny. Keďže, že sa dosť opakovali, strácali na dramatickosti. Ostatné témy sa utápajú niekde v priemere, čo je zároveň aj najväčším problémom tejto, inak zaujímavej knihy. Pokiaľ sa chcete dozvedieť o Johnovi Steinbeckovi niečo viac, spoznať bližšie jeho názory na mnohé témy a udalosti, táto kniha vám poskytne bohaté informácie. Treba len pozorne čítať. A občas aj medzi riadkami.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára